CITES a doklady: co musíte mít, než si želvu pořídíte

Které druhy pod CITES spadají

CITES je mezinárodní úmluva regulující obchod s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, která dělí druhy do několika stupňů ochrany podle míry ohrožení. Řada suchozemských želv chovaných v domácnostech, zejména z rodu, ke kterému patří i evropské druhy, pod tuto ochranu spadá, zatímco jiné druhy plazů chráněné nejsou vůbec.

Protože se pravidla liší druh od druhu a v čase se mohou upravovat, není bezpečné spoléhat na to, že „želva je přece jen želva“. Konkrétní druh je vždy potřeba ověřit individuálně – přehled běžně chovaných druhů najdete v článku druhy želv a plazů pro terárium. Podobná pravidla se u domácích mazlíčků týkají jen výjimečně, u psa nebo kočky se s ochranou podle CITES běžný majitel nesetká, srovnání přístupu k péči nabízí článek jak se starat o psa.

Co je registrační list a kdo ho vydává

U druhů podléhajících nejpřísnějšímu stupni ochrany se vyžaduje registrace konkrétního chovaného jedince u místně příslušného krajského úřadu, konkrétně u jeho oddělení zabývajícího se ochranou přírody. Úřad na základě podané žádosti a dokladů o původu zvířete vydá registrační list, který zvíře individuálně identifikuje.

Registrační list není totéž co běžný doklad od prodejce nebo rodokmen – jde o úřední dokument, bez kterého je držení daného zvířete neoprávněné, i kdyby majitel jednal v dobré víře. Vyřízení trvá určitou dobu, proto je rozumné žádost podat co nejdřív po pořízení zvířete, ne ji odkládat na později. Základní přehled, co chov obnáší od samého začátku, najdete v článku jak se starat o želvu.

Povinnosti chovatele

Chovatel chráněného druhu je povinen uchovávat všechny doklady k zvířeti po celou dobu jeho držení, hlásit příslušnému úřadu úhyn zvířete i změnu držitele, a umožnit případnou kontrolu ze strany orgánu ochrany přírody. Zanedbání těchto povinností se posuzuje stejně přísně jako chybějící doklady od začátku.

Součástí odpovědného chovu je i zajištění podmínek odpovídajících nárokům konkrétního druhu, ne jen splnění papírové stránky věci – dobrým základem je i vhodně sestavené terárium podle přehledu druhy želv a plazů pro terárium. Podobně jako u jiných zvířat platí, že odpovědná péče a splněné papíry jdou ruku v ruce, srovnání nabízí i článek jak se starat o kočku.

Co dělat při koupi: na co se ptát

Před koupí je nutné vyžádat si od prodejce doklad prokazující legální původ zvířete a ověřit, že se doklad skutečně vztahuje ke konkrétnímu jedinci, ne jen k druhu obecně – u chráněných druhů to bývá číslo registračního listu spolu s popisem nebo fotodokumentací identifikačních znaků zvířete.

Pokud prodejce tvrdí, že „u tohoto druhu se doklady nepotřebují“ a přitom jde o druh, u kterého jste si předtím ověřili opak, je to varovný signál, ne uklidňující informace. V nejasném případě je vždy lepší kontaktovat krajský úřad předem, než zvíře koupit a řešit chybějící doklady až dodatečně. Stejnou obezřetnost se vyplatí uplatnit i u jídelníčku, který prodejce doporučuje – ne všechno, co nabízí jako vhodné krmivo, opravdu je, přehled rizik shrnuje článek co želva nesmí jíst.

Co si před koupí ověřit a poznamenat

• Číslo registračního listu a jméno úřadu, který ho vydal.
• Popis nebo fotodokumentaci identifikačních znaků, kterými se doklad k zvířeti váže.
• Kontakt na prodejce a datum koupě, pro případ pozdějšího ověřování.
• Potvrzení, že se údaje na dokladu shodují se skutečným stavem zvířete.

Odchov a hlášení mláďat

Pokud se vám u chráněného druhu podaří odchovat mláďata, nejde jen o rodinnou radost, ale i o povinnost mláďata nahlásit a zajistit jim vlastní evidenci u příslušného úřadu, i když jejich rodiče mají doklady v pořádku. Doklady rodičů se na mláďata automaticky nepřevádí.

Kroky po odchovu mláďat

• Nahlásit vylíhnutí mláďat příslušnému krajskému úřadu v obvyklé lhůtě.
• Zajistit jednotlivým mláďatům vlastní evidenci nebo označení podle pokynů úřadu.
• Uchovávat doklady k rodičům i mláďatům odděleně a přehledně.
• Než mládě předáte dál, mít pro něj hotový vlastní doklad, ne jen příslib, že se vyřídí později.

Než mláďata předáte dál, měla by mít vlastní platný doklad, ne jen ústní ujištění, že „pocházejí od registrovaného páru“ – pro nového majitele to je stejně důležité jako u dospělého zvířete. Základy péče o mláďata v prvních týdnech shrnuje i článek čím krmit želvu, kde najdete i informace k úpravě jídelníčku pro nejmenší jedince.

Prodej a darování

Změna majitele u chráněného druhu, ať už jde o prodej, darování, nebo jen předání do jiné domácnosti v rodině, musí být doprovázená platným dokladem, který přechází na nového držitele, a nahlášená příslušnému úřadu. Ústní dohoda „že vlastně jen hlídáte“ doklad nenahrazuje.

Nový majitel by měl před přijetím zvířete sám požadovat kopii dokladu a ověřit si, že evidence na úřadě odpovídá skutečnosti – stejná opatrnost, jaká se hodí u prvního pořízení zvířete popsaného v článku jak se starat o želvu, platí i při každém dalším předání.

Pokuty a zabavení

Držení chráněného druhu bez povinných dokladů se posuzuje jako přestupek proti ochraně přírody a řeší ho příslušný úřad, v závažnějších případech i další orgány. Postih se odvíjí od okolností a závažnosti konkrétního případu, konkrétní výši i postup proto vždy stanoví úřad individuálně, ne paušální sazba.

Kromě samotné finanční sankce, jejíž výše se odvíjí od okolností případu, hrozí i odebrání zvířete, pokud se prokáže, že je drženo neoprávněně – to je nejtvrdší možný důsledek a bývá pro majitele i zvíře výrazně horší než jakákoli pokuta, protože zvíře ztrácí zavedené prostředí, na které je zvyklé. Dobrovolné doplnění chybějících dokladů hned, jakmile se problém zjistí, bývá jednodušší cesta než čekat, až situaci odhalí kontrola sama.

Kde si druh ověřit

Nejspolehlivějším zdrojem je přímo místně příslušný krajský úřad, konkrétně jeho oddělení ochrany přírody, které vám k danému druhu poskytne aktuální a závaznou informaci. Obecné diskuze na internetu nebo ujištění prodejce nejsou dostatečně spolehlivé, protože se pravidla i zařazení jednotlivých druhů mohou v čase měnit, a co platilo před pár lety, nemusí platit dnes.

Užitečným zdrojem bývají i specializovaná chovatelská sdružení, která mají s administrativou u konkrétních druhů zkušenost a dokážou poradit, co všechno si před koupí ověřit. Než zvíře koupíte, je lepší věnovat čas ověření dokladů než později řešit komplikace, které mohly vzniknout hned na začátku – podobně jako u výběru vhodného plemene u jiných zvířat, viz článek jak se starat o králíka, kde se předchozí příprava také vyplácí.