Hygiena a péče o želví tělo: co dělat a co nechat být

Co zvládne zvíře samo

Suchozemská želva není na hygienu odkázaná na člověka tak, jako je třeba pes na koupání. V přírodě si krunýř obrušuje o kameny, větve a hrubý terén, po kterém přirozeně přelézá. Stejným pohybem se opotřebovávají drápky, takže je u zvířete, které má dost prostoru a vhodný povrch, prakticky nikdy nemusíte stříhat. Kůže na krku a nohou se svléká v drobných útržcích sama, stejně jako se postupně obnovují vrchní vrstvy štítků na krunýři.

Problém nastává, když má želva k dispozici jen hladký koberec nebo dlaždičky bez jakékoli textury. Pak se přirozené obrušování nekoná a majitel musí péči, kterou by jinak zvíře zvládlo samo, nahradit ručně. Než začnete cokoli stříhat nebo drhnout, je proto lepší nejdřív upravit vybavení terária – viz i náš průvodce jak se starat o želvu, kde je popsané, jaký povrch a prostor zvíře potřebuje.

Co musí udělat majitel a jak často

I když si želva poradí sama s většinou běžné údržby, pár věcí zůstává na majiteli. Miska na vodu se myje denně, protože se do ní dostávají zbytky substrátu i trusu a rychle se v ní množí bakterie. Substrát v místě, kam želva chodí na stolici, se čistí každý den, celková výměna podestýlky pak podle typu materiálu jednou za několik týdnů.

Jednou týdně se vyplatí zvíře krátce prohlédnout – oči mají být čisté bez výtoku, nozdry suché, kloaka bez zbytků trusu nalepených na okolní kůži. Jednou za měsíc je dobré želvu zvážit a zapsat si hmotnost, protože pozvolný úbytek často upozorní na problém dřív než viditelné příznaky. Podrobný jídelníček, který k tomu patří, najdete v článku čím krmit želvu. Vyplatí se vést si i jednoduchý zápis – datum, hmotnost, případně fotku krunýře shora, abyste měli s čím srovnávat, až se za pár měsíců objeví pochybnost, jestli je něco v pořádku.

Drápky, zuby a co se přerůstá

Želvy nemají zuby, ale rohovitý zobák, kterým okusují potravu. I ten se může přerůst, pokud zvíře dostává příliš měkkou stravu bez dostatku vlákniny a nemá k dispozici nic tvrdšího, o co by si zobák obrušovalo. Přerostlý zobák poznáte podle nepravidelného, zahnutého tvaru, který brání normálnímu kousání – v takovém případě patří želva k veterináři specializovanému na plazy, doma se zobák neupravuje.

Drápky se přerůstají hlavně u želv chovaných na měkkém substrátu bez pohybu po tvrdším povrchu. Pokud už stříhání je potřeba, používají se malé kleštičky určené pro drápky drobných zvířat, stříhá se jen krajní bezcévnatá špička po malých kouscích. Uvnitř drápku vede cévní a nervová dřeň, kterou je u tmavších drápků těžké odhadnout – při jakékoli nejistotě je bezpečnější nechat úkon na veterináři, než zvíře zbytečně poranit.

Jak drápky bezpečně zkontrolovat

• Zvíře pevně a klidně přidržet, ideálně ve dvou lidech u větších jedinců.
• Prosvítit drápek proti světlu, pokud je světlý, a odhadnout polohu cévní dřeně.
• Stříhat jen malé kousky najednou, nikdy neuřezávat na jeden zátah.
• Po zástřihu zkontrolovat, že drápek nekrvácí a zvíře na něj nereaguje bolestivě.

Koupání: kdy ano a kdy je to škodlivé

Pravidelné koupání má u suchozemských želv smysl, hlavně u mláďat a rostoucích jedinců, kterým pomáhá s hydratací a se snazším vyprazdňováním. Voda by měla být vlažná, blízká tělesné teplotě zvířete, a mělká – tak, aby želva stála na dně a hlavu měla nad hladinou bez nutnosti plavat. Koupel v délce deseti až patnácti minut, dva až třikrát týdně, obvykle stačí.

Škodlivé je přesně to, co koupání dělá z pohledu majitele „důkladnějším“: studená voda, příliš hluboká nádoba, ve které zvíře nedosáhne na dno, nebo časté používání mýdel a přípravků do vody. Po koupeli je potřeba želvu pořádně osušit a vrátit do teplé části terária, protože mokré a prochladlé zvíře je náchylnější k respiračním potížím. Nároky na teplotu i na to, jaký druh vůbec zvládne pravidelné koupání lépe, se liší podle konkrétního druhu – přehled nabízí článek druhy želv a plazů pro terárium.

Péče v období línání

Želva nemá srst, takže klasické línání jako u savců u ní neprobíhá. Má ale obdobný proces: pravidelně se jí obnovuje svrchní vrstva kůže na krku a končetinách a postupně i vrchní vrstva štítků na krunýři. Drobné šupinky nebo tenké plátky, které se loupou, jsou u zdravého zvířete naprosto v pořádku a nejde o žádnou nemoc ani parazity.

Proces podpoříte dostatečnou vlhkostí vzduchu v teráriu a kvalitním přísunem vápníku – přehled toho, co naopak do jídelníčku nepatří a mohlo by vývoj kůže i krunýře narušit, najdete v článku co želva nesmí jíst. Nikdy se plátky kůže ani štítků nesmí strhávat násilím. Pokud odchází silou nebo s krví, případně se pod nimi objeví zarudlá či vlhká plocha, patří to k veterináři, ne k domácímu „dočištění“.

Čistota prostředí jako půlka hygieny

U želvy platí ještě víc než u jiných zvířat, že hygiena zvířete a hygiena prostředí jsou jedna a tatáž věc. Želva leze po substrátu, na kterém leží i trus, pije z misky, do které padá stejný substrát, a krunýřem se otírá o stěny terária. Když je prostředí špinavé, žádné mytí zvířete to nevyrovná.

Základ je denní odstranění trusu a znečištěného substrátu, denní výměna vody a jednou za měsíc kompletní vyčištění celého terária včetně dekorací. Podobně důsledně se řeší i úklid prostoru, kam zvíře chodí na potřebu, u jiných domácích mazlíčků – srovnání nabízí článek kočičí záchod. Zanedbaná hygiena prostředí bývá nejčastější příčinou kožních a krunýřových problémů, kterým je lepší předcházet, než je později řešit.

Přípravky, kterým se vyhnout

Na trhu se objevují spreje a voskové přípravky slibující „lesklý krunýř“. Krunýř želvy je živá tkáň prokrvená a inervovaná zespodu, ne mrtvý roh jako paznehet. Voskové a olejové přípravky mohou ucpat póry mezi štítky a narušit přirozenou výměnu vzduchu i vlhkosti, což dlouhodobě škodí víc, než jakýkoli lesk pomůže.

Stejně tak se nehodí mýdla a kosmetika určená lidem nebo savcům – u kočky se čistí zuby a srst úplně jinak, viz srovnání v článku hygiena a péče o kočičí tělo, ale na plaza se tyhle postupy nedají přenést. Jediné, co želva na běžnou hygienu potřebuje, je čistá vlažná voda, měkký kartáček na jemné odstranění nečistot z krunýře a čisté prostředí. Cokoli navíc je spíš pro klid majitele než pro zvíře. Pokud si chcete koupit alespoň kartáček, hledejte měkký, s hustou štětinou určenou třeba pro akvarijní sklo – hrubé kartáče na nádobí krunýř spíš poškrábou, než vyčistí.